Romány červené knihovny patří jednoznačně do populární, neboli žánrové literatury, nikoliv „čisté“ literatury. Ovšem pověst a animosita, kterou mnozí chovají k tomuto žánru zdaleka přesahuje kritiku jiných žánrů populární literatury.
Feministický pohled nám přináší nový způsob, jak se nad touto skutečností můžeme zamyslet. Červená knihovna je jediný žánr, který výhradně cílený na ženy. Už jen tyto dvě fakta – nejvíce nenáviděný žánr & jediný žánr mířený na ženy – by měly vyvolat reakci skepticismu. Je červená knihovna skutečně tak tuctový, neoriginální a „špatný“ žánr, jak bychom podle kritiků očekávali? Je něco lehce zvráceného na tom, že žánr, který je čistě založen na ženské fantasii, je takto silně podroben kritice.
Například bývá často kritizováno to, že knihy mají předpověditelný šťastný konec. Velkou roli hrají také ženské postavy, které jsou často hlavními hrdinkami příběhu. Zatímco ve většině ostatních žánrů absolutně vládnou mužské postavy, ženské postavy jsou často málo propracované a slouží pouze jako ozdoba hlavnímu hrdinovi. To se nedá říct o červené knihovně, zde jsou ženské postavy barvité, mající vlastní touhy, za kterými si jdou. Mužské postavy jsou často idealizované, mající gentlemanské chování, což bývá také kritizováno frázemi jako „propagování přehnaných požadavků“.
Ženy v reálném světě čelí mnoha překážkám, diskriminaci, sexismu a také násilí, téměř vždy v rukou mužů. Není se tedy čemu divit, že ženy si vytvořily vlastní žánr, který je oproštěn od reality a který umožňuje uniknout do ženského ideálního světa.