Kdo byl naživu před deseti lety si možná pamatuje ságu Twilight a senzaci, kterou vyvolala. Twilight byl oblíbený především u mladších dívek, teenagerek. Není neobvyklé, že věci, které mají teenagerky v oblibě jsou terčem posměchu a Twilight nebyl výjimkou, spíše naopak. To můžeme vidět u fráze která na internetu zlidověla „Still better love story than Twilight”, kdy byl Twilight srovnáván se vším a s čímkoliv, co mělo špatnou romantickou zápletku. S tím jak se Twilight stal memem a terčem kritiky, se dospívající fanynky většinou také naučily Twilight kritizovat jen jako „holčičí zábavu“ a držet své bývalé nadšení tajemstvím. Bylo skutečně ale zesměšňování a kritika Twilightu ospravedlněná? Zdá se že ne tak úplně.
Twilight v posledních letech zažívá něco, co by se dalo popsat nejlépe jako renesance. Nové, ale i bývalé fanynky se pokoušejí zkoumat kriticky proč byl Twilight tak nenáviděn. Po podrobnějším zkoumání si nelze povšimnout, že většina kritiky je zakořeněna v sexismu a neobsahuje mnoho substance. Tak například, často byly kritizovány herecké schopnosti hlavní herečky, Kristen Stewart, ale ta se se svými následnými indie projekty a v nedávné době filmem Spencer, dokázala z této nálepky vymanit a prokázat, že skutečně umí hrát.
Aspekty filmu, které zesměšňovány, jako přehnaně studené zabarvení filmu i jeho melodramatičnost (baseballová scéna) a třpytící se upíři se naopak stali ikonickými. Zřejmě za tuto renesanci může jak zhodnocení původní kritiky, tak i jistá nostalgie, kterou Twilight přináší, je to přeci jen už více než 10 let, od toho co vyšel.