Severní Kypr nebo také Severokyperská turecká republika je podle některých posledním kouskem panenského Středomoří. Mezinárodně neuznávaný stát, který se spolu s jižní částí ostrova nachází jižně od Turecka, nabízí klid a pohodu, nedotčenou přírodu, ale také vybydlené oblasti, které ukazují krutou historii tohoto opravdu zajímavého místa.
Let z Česka na Kypr trvá přibližně tři hodiny. Pro mnohé může být zarážející mezipřistání v Antalyi v Turecku z důvodu dočerpání paliva a výměny celé posádky za novou. Ta pak stejným letadlem pokračuje pouhých dvacet minut na letiště Ercan.
Důvodem mezipřistání jsou pravidla Evropské unie, která, stejně jako téměř celý svět, nezávislost severního Kypru neuznává. Jediným státem, který dnes tzv. Severokyperskou tureckou republiku uznává, je pouze Turecko. A jsou to právě pouze turečtí piloti, kteří mají tento “stát” zanesený v mapách odděleně od zbytku ostrova.
Kypr je oficiálně od roku 1983 rozdělen na severní tureckou část a jižní řeckou část. Tomuto rozdělení předcházel puč kyperských Řeků z roku 1974, jehož cílem bylo svržení tehdejší vlády. Následovala invaze tureckého vojska, které zde měla turecká vláda poslat za účelem ochrany tureckého kyperského obyvatelstva. Toto vojsko se zde nachází dodnes.
Pozůstatky britské nadvlády
Po příletu na Kypr nás čeká přeprava na hotel v blízkosti města Famagusta. Při tom od delegátky získáváme základní informace. Voda je pro nás nepitná a je dopravována na ostrov speciálním potrubím z Turecka, protože Kypr nemá vlastní zdroj pitné vody. Hlavní měnou je turecká lira, ale je zde možné platit jak eurem, tak také librou. Díky bezdaňovému systému je zde opravdu levně, čehož je možné si všimnout hned v prvním obchodě.
V důsledku stoleté britské nadvlády nad ostrovem, se zde stále jezdí vlevo, což patrně zaznamenáte hned při první jízdě autobusem. Kromě toho zde po Britech zůstaly také jejich zásuvky.
Náš hotel není úplně tak klasické turistické letovisko. Je určen spíše pro rodiny s dětmi nebo lidi, kteří příliš nemusejí hlučné večírky. Pláž se nachází hned pár metrů od areálu. Voda je příjemně teplá a člověk v ní může tu a tam vidět i pár rybiček. Žádné barevné korály však nečekejte.
Při cestách po severní části ostrova jsou téměř všude vidět odpadky, vraky aut nebo rozbořené domy. To vše, jako důsledek invaze turecké armády z roku 1974. Na druhou stranu je zde dnes, právě díky turecké armádě, prakticky nulová kriminalita. Pokud něco ztratíte, vždy vám to vrátí a ani by je nenapadlo cokoliv vzít. Možná ze strachu, možná ze slušnosti.
Na tureckou přítomnost na ostrově upozorňují také podivné nápisy a turecké vlajky, z nichž některé dokonce v noci svítí. Ty mají dát jasně najevo, že tato část ostrova je spolu s Tureckem zajedno. Současně je zakázáno fotit vojáky a příslušníky policie. Když byste se o to pokusili, mohli byste i skončit za mřížemi.
V druhém pokračování se dozvíte, jaké je hlavní město, co je to Zelená linie nebo co dalšího v této krásné a zajímavé destinaci navštívit.
Commentaires